Содержание

Já ženu znám: v jejích zřítelnicích

se kmitá hořké mlčení,

a únava ze slov a řečí lidských,

spí v tajemném víček mhouření.

Otvírá žádostivou duši
jen hudbě veršů měděné,

však přes všecky radosti zdejší

jde netečně a vznešeně.

Tak zvláštní je způsob její chůze,

krok její měkký neslyšný,

a krásnou se sotva nazvat může,

však celé štěstí mé je v ní.

Já tvrdý, bezohledný a smělý,

svou vůli zvyklý vždy provésti,

učím se v jejím vysílení

moudré a sladké bolesti.

Je světlá i v hodinách utrpení,

má v ruce blesk a záři v něm,

a její sny jsou jako stíny

na rajském písku ohnivém.

---

Перевод стихотворения Николая Гумилёва «Она» на Чешский язык.

Она

Я знаю женщину: молчанье,
Усталость горькая от слов,
Живет в таинственном мерцаньи
Ее расширенных зрачков.

Ее душа открыта жадно
Лишь медной музыке стиха,
Пред жизнью дольней и отрадной
Высокомерна и глуха.

Неслышный и неторопливый,
Так странно плавен шаг ее,
Назвать нельзя ее красивой,
Но в ней все счастие мое.

Когда я жажду своеволий
И смел, и горд — я к ней иду
Учиться мудрой сладкой боли
В ее истоме и бреду.

Она светла в часы томлений
И держит молнии в руке,
И четки сны ее, как тени
На райском огненном песке.